Leden 2011

cíl

30. ledna 2011 v 11:47

Hodně lidí má v dnešní době koně. Kolem nás se rozrůstají turistické stáje, ranče, jízdárny, mnoho lidí má koníky doma na dvorku. Většina dnešních majitelů koní je má pro potěšení, vyplnění volného času. Někdo závodí, někdo takové plány nemá a pouze si u svých koní užívá hezky strávený čas. Každý majitel by však měl mít s koníkem nějaký cíl. Nemusí to být zrovna vítězství na již zmiňovaných závodech. Ale přeci všechno co děláme, by mělo mít nějaký svůj význam, někam směřovat. Měli bychom si dávat malé cíle, kterých můžeme dosáhnout. Vždyť to nás posunuje někam dál.

Občas si někdo řekne, že došel tak daleko, že mu to stačí. Ale je to skutečně tak? Podle mě je stále co zlepšovat.

Znám spoustu lidí, kteří už opravdu neví, co s koňmi dělat. Nemají potřebu nic měnit, vše jim údajně stačí, jak to je. Přijde mi, že tak nějak sklouzli do stereotypu. Všímám si, že už ke koním ani tak nechodí, přešlo je původní nadšení a chuť do práce s nimi. Ale proč? Ti koně jsou na nich stále závislí a čekají, co se bude dít. Oni své lidi nezklamali.

Nudí se koně i lidé, nenachází v tom vztahu už vůbec nic nového.

Snažím se nezatvrdnout na jednom době, i když se mi to občas s nějakým koníkem stane. Kdybych to měla vzít konkrétně na sebe.

Minulý rok byl můj cíl mít spolehlivé koníky v terénu. Co to pro mě znamenalo? Aby mi šli určeným chodem, nelekali se, neplašili se a neběhali nekontrolovaně splašení někde po polích. Když jsem toho dosáhla, začal být pro mě spolehlivý koník v terénu něco víc.

Chtěla jsem, aby nespěchal domů, zvládal i nějaké ty překážky v terénu, které nás občas potkají,... chtěla jsem, aby cválal na volné otěži. Aby cválali koně vedle sebe, volně a nepředbíhali se. Aby byl jeden koník nezávislý na druhém.Třeba. Bylo toho hodně.

Vždy, když se vám něco takového splní a vy toho dosáhnete, posunete se dál. Můžete si říct, super, zvládli jsme to. A co dál? Stačí vám to a nebo se pokusíte o něco dalšího?

Dokáže vás koník cválat, zatímco druhý jde někde krokem vzadu za ním?

Dokáže jít ten druhý v klidu krokem, když druhý cválá pryč? Dokážete svého koně v klidu zastavit, když druhý stále pokračuje klusem, cvalem, dál? To jsou příklady.

Já zažila a zažívám takových okamžiků fůru. S každým koníkem. Vždy si dávám nové a nové cíle. Byť malé, ale pro mě ohromně důležité. Mnohokrát jsem zůstala s koněm v mrtvém bodě a nevěděla jsem, co dál. Ale vždy si vzpomenu na jednu větu, kterou znám od Zuzky Prokopové:

"Cesta nikdy nekončí, když se ti povede vydrápat na vrcholek, otvírají se další a další údolí."

A je to pravda. Proto se snažte jít pořád dál a dál...vždyť cesta opravdu nikdy nekončí.

foto
zdroj:http://www.ranchtraplice.estranky.cz/ 

zklamání?

30. ledna 2011 v 11:44

Zklamání?

Jistě to všichni dobře znáte...na něčem se snažíte pracovat, docela vám to s koníkem i jde...jenomže jednou se něco pokazí, nevíte co. přijdete, věci, které vám šly najednou nejdou, jakoby se k vám váš kůň otočil zády. Nespolupracuje, nestojí o vás, má jiné zájmy...i ten pták zpívající v keři je důležitejší než vy. Jste bezradní...nejde už ani to málo co šlo.

Ačkoliv se může zdát, že někdo jenom slaví úspěchy, není to tak. Tímhle si projdou všichni. Záleží jenom na nás, jak se k tomu postavíme. Mnoho lidí sklouzne k původním názorům, protože jim něco nejde. Ti, co mají výdrž budou pokračovat dál. Nejhorší však je, když propadnete pesimismu a nedokážete se už radovat z toho mála co dřív. Je možné, že to všechno začne špatnou náladou koně, možná to skončí vaší špatnou náladou. Možná ne. Tohle mě přinutilo napsat hodně lidí, kteří mi píšou, pořád mají nějaké problémy. To máme všichni. Snažte se myslet pozitivně. Zkuste si vzpomenout na vaše začátky, možná se zasmějete :) Vzpomeňte si, když se k vám váš kůň rozhodl poprvé svobodně vykročit, zůstal s vámi, následoval vás...Na vaši první společnou vyjížďku, první cval po loukách. Byli jste to vy dva. Proč to najednou neklape? Zkuste zalovit ve vlastní hlavě, nenaštvali jste se na vaše koně, když neměl náladu? Nevzali jste mu možnost jeho volby? Všechno si pamatuje...

Ale narozdíl od nás, je vždy připraven vám naslouchat. Také se mi neustále vrací problémy s Karinou. Je to složitá osobnost, také hodně náladová. Se špatným počasím u ní přichází špatná nálada, rozladěnost a nechuť cokoliv dělat. Musíme to vždycky překlenout. Vždycky si vzpomenu na moment, když ke mě poprvé sama ve volnosti vykročila. Byly to dva kroky...pouhé dva kroky, ale ty mi vehnaly slzy do očí. Tyhle momenty mi dodávají sílu jít dál. Snažte se radovat z drobností, hledat to dobré, ne se upínat na to, co zrovna nejde. Zase bude líp, to si pamatujte :)



foto
zdroj:http://www.ranchtraplice.estranky.cz/  







využití síly a energie

30. ledna 2011 v 11:41

Koně... jejich síla, energie, temperament.. nás odjakživa fascinují. Měli bychom se učit jich smysluplnně využít. Jenže se mi zdá, že někteří lidičkové, "horsemanship" provádějící, tenhle oheň ve svém koni spíše dusí než aby jej dokázali zapálit.

Dovedlo mě to k zamyšlení nad tímto tématem, protože já sama jej shledávám za poměrně důležité. Ke koním tyhle vlastnosti přece patří a i ten nejlínější koníček se umí rozčertit a krásně se předvést.

Zní to hezky a jednoduše..ale...

Opět je tam to známé ale. Musí být vždycky všude nějaký háček? Zřejmě ano. Když začínáme pracovat s koněm, vždy žádáme klid, uvolnění. Spolupráci. Po té, co víme, že nám vše funguje, můžeme nároky na našeho koně stupňovat, více blbnout, snažit se do práce dostat trochu víc "akce".

Mnoho lidí ovšem tuhle "akci" požaduje s koněm nepřipraveným nebo připraveným nedostatečně. Na úrok správného provedení, preciznosti či soustředění koně. Tohle ne. Problémem je, že to například z fotek jde velice těžce poznat a proto možná někdy obdivujeme něco, co není takové, jaké se možná zdá. Využívat energii, kterou jsou koně možní vyvinout směrem, který si sami přejeme, blbnout a skoněm si hrát totiž vyžaduje vložení naší vlastní energie, zapojení sebe, soustředění a vyvážění práce. Nicméně by nemělo přesáhnout hranice a měli byste být schopní vašeho koně ihned zase uklidnit. Pokud s tím máte následně problém, nedělejte to jen proto, abyste za každou cenu něco dokázali. Obecně platí, že pokud vám něco nefunguje v pomalejším tempu a rytmu, neměli byste se pouštět do rychlejšího.

Také je zde však opačná strana mince. Hodně lidí prací svého koně tzv. "uspí". Podívejte se, kolik koní při práci s jejich majiteli stojí, dřímá, člověk se snaží, něco po koni chce, ten teda většinou spomaleně zareaguje a spí dál. Lidičky jásají, jak mají klidného a spolehlivého, div ne flegmatického koníka, ovšem jen do doby, než se probudí. Pak si lidé většinou neví rady. Neví, protože na energetický projev svého koně nejsou zvyklí, neví, jak mají reagovat, mnohdy se bojí.

Pokud už máte co dočinění s koňmi, musíte počítat s tím, jací jsou. Běhají, skáčou, občas si vyhodí z kopýtka, občas reagují impulzivně. Pokud dokážete jejich burajost obrátit na svou stranu a využít jí, teprve tehdy zjistíte, co je možné všechno dokázat. Provokujte, hrajte si, blbněte se svým koněm.. budete oba dva šťastnější. Ale najít správnou cestu, aby se to nezvrtlo někam, kam sami nechceme, je stejně tak důležité.
foto
foto



zdroj:http://www.ranchtraplice.estranky.cz/  








menší úvaha o lidech a koních

30. ledna 2011 v 11:39

O lidech a koních

Patřím k lidem, kteří o koních a jezdectví hodně přemýšlí. Vůbec o tom prapodivném vztahu šelmy a kořisti. O věci zdánlivě nemožné. Někdo o ježdění přemýšlí spíš ve smyslu toho,jak provést správně obrat, co dělat s tím, že kůň zvedá hlavu, jaké vyvazovačky mu narvat...Ale co se začít zajímat víc o koně samotné? Napadlo někdy lidi, že koně nejsou domácí mazlíčci? Řekla bych, že mnoho lidí je bere právě tak. Občas k tomu má sklony snad každý, když na něj upřou své nádherné kaštanové oči. Ale za nimi se skrývá duše stejně komplikovaná jako ta lidská. Ne jednoduché zvíře, kterému něco přikážete a ono to udělá. Samo sebou, že chcete, aby vás kůň poslouchal. Lze to dvěma způsoby. Buď ze strachu, protože musí a pak protože sám chce, volí to, co chcete vy. Bohužel je častější to první.

Co lidi ke koním vůbec vede? Proč někdo uvnitř cítí touhu být těmto zvířatům blíž? Koně byli vždycky symbolem svobody, v lidských představách jsou divocí, nezkrotní, osobití. Svobodní. Proč takoví nejsou koně, které znáte z jízdáren? Proč takoví nejsou koně ve vašem okolí? Stejně jako lidé, mají i koně různé osobnosti. Některý se raději podřídí a tiše trpí, jiný je ohnivý a bojuje. Odporuje, odmlouvá. Bohužel, většina lidí zjistí, že koně jsou jiní, než si představovali. Jsou zlomení. Ti skutečně silní jsou považováni za agresivní, zlé, dokonce nebezpečné. Nekonečné spory s člověkem vedou k zatrpklosti, uzavřenosti a odmítání jakéhokoliv rozhovoru s lidmi. Divíte se jim? Když se celý život snažíte někomu něco říct, ale on vás neposlouchá, je hluchý a stále opakuje to své? Vy tomu nerozumíte? Vaše chyba. Když koně nejsou takoví, jací si je lidé vysnili, většinou odchází nebo se přikloní k tradičním názorům na koně a k tradičním počinům. A zůstávají. Dokud nepřijdou první pády, zklamání... Minimálně 50% lidí v této době od koní odchází. Lidé zapomínají, s jakými představami ke koním tehdy přišli. Co si vysnili? Co chtěli? Po čem toužili? Byl to cval po nekonečné dlouhé louce, vonící čerstvou jarní trávou, souhra s koněm? Být jako jeden? Lidé zapomínají... Jenomže tyhle romantické sny se můžou stát skutečností. Vede k tomu cesta plná překážek a zklamání, ale je tady. Opomíjena, přehlížena. Proč někdo jenom zavolá a jeho koně k němu běží, řehtají, nebojí se, reagují na jeho sebemenší pohyb a okamžitě s nadšením plní jeho úkoly, a druhý nesedne na koně bez ostrého udidla a biče v ruce? Jde pro koně do výběhu a on před ním utíká? Všechno je možné, jenom si za tím člověk musí jít a nezahazovat své ideály po jedné porážce.

Ale co vlastně lidé od koní chtějí?
Vítězství? Slávu? Práci? V dnešní době má většina lidí koně jenom pro zábavu. Kde jsou doby, kdy si každý opečovával svoje největší bohatství které měl - koně. Kůň byl pro lidi kolikrát jediný zdroj obživy, zastal všechnu práci, dopravil je kam potřebovali, dřel za ně. Ale co dnes? Lidé se honí za výhrami na kolbištích, za slávou a obdivem. Ale kůň na kterém jezdí není stroj. Je to živá bytost. Nikdy nevyhrává jezdec, ale oba dva, kůň i jeho člověk.Sehraným dvojicím se vždy daří líp. Čím lepší vztah, tím lepší výsledky. Mnoho lidí si bohužel neuvědomuje, že ne všichni koně jsou stvořeni k vítězstvím a přesto je ženou za svým cílem. Někdo po koni chce jenom to svezení krajinou, mít z toho potěšení. Ovšem proč by z toho měl mít potěšení jenom člověk? Nešlo by jezdit tak, aby to bavilo i koně? Někoho baví ježdění. Jenomže někdo takový by neměl mít koně. Ať si někde zaplatí hodinu, ale majitel je povinen koni zajistit jak fyzickou, tak psychickou pohodu.

Partneři? Rozhodně!
Od doby, kdy jsem od základů změnila svůj pohled na koně vím, že snažit se mu něco vnutit násilím nemá cenu. Pokud máte s koněm hezký vztah, nepotřebujete sedla, uzdy, ostruhy.... Mě se sny plní až nyní. Po dlouhé cestě...která ještě zdaleka nekončí. Vím, že kůň je pro vás schopen udělat cokoliv. Pokud mu za to stojíte, dokáže se za vás vždy postavit. (V některých případech i před vás. ) Proč byste měli být na problémy sami? Vždycky jste alespoň dva. Vy a váš kůň.

Jací jsou vlastně lidé u koní?
Rozhodně různí... Velcí borci, které ani není radno oslovit, protivní lidé, co si o sobě moc myslí. Na druhé straně pohodoví lidé, z kterých pohoda přímo vyzařuje. A samozřejmě něco mezi tím. Když jsem se dřív pohybovala u koní v poněkud jiných sférách, přišlo mi, že se na koně dívají spíše jako na stroje...I ti lidé byli jiní. V poslední době jsem poznala tolik úžasných lidí, kteří donutí člověka přemýšlet trochu jinak. Myslíte, že je nějaký rozdíl mezi koňmi těch prvních a těch druhých? No samozřejmě... nechci říkat, jací jsou koně těch prvně zmiňovaných, ale koně pohodových a příjemných lidí, kteří nehledají problémy tam, kde nejsou, jsou stejní jako jejich majitelé. Klidní, přítelští, bezproblémoví. Ne nadarmo se říká, že kůň je obrazem svého jezdce. A to opravdu platí.

Na závěr bych chtěla říct jenom pár slov:

Podobný článek jsem chtěla napsat už dlouho. Ovšem události v poslední době mě k tomu už konečně dostrkaly. Je to jenom moje zamyšlení nad tím, co vídám.Možná kdyby se zamysleli i jiní, bylo by koním líp...ale to už je jiná otázka. Chtěla jsem jenom říct, že tohle je názor jednoho člověka. Můžete se nad ním zamyslet, kývnout, případně odfrknout, že je to blbost a vícekrát se tím nezabývat. Je to na vás, ale věřím, že dovede k zamyšlení víc lidí....




foto
foto
foto
foto


zdroj:http://www.ranchtraplice.estranky.cz/  





8 zásad horsemanshipu

30. ledna 2011 v 10:26

1. Kůň musí mít vždycky na výběr


2. Pokud ti něco nejde, daruj mu vždy část svobody navíc


3. Věci, které nechceš, aby kůň dělal, mu nastav jako obtížné.


4. Věci, které po něm chceš, musí jít snadno.


5. Kůň nikdy nemusí....


6. Není to souboj - nikdo neodchází jako vítěz.


7. každou tréninkovou hodinu je třeba ukončit pro koně pozitivně.


8. Pokud to nejde, neztrácej hlavu, jdi domů a dej si kafe. Zítra to půjde.


Na tohle vždycky pamatujte. Nesnažte se tyto zásady obcházet, dejte na ně a určitě se vám líp povede :)




7 her

30. ledna 2011 v 10:24

Autor: Míša Kunová
web:http://www.mujsplnenysen.estranky.cz/


Celá komunikace s koňmi se dá díky Patu Parellimu stáhnout do sedmi základních her, ze kterých se pochopí principy, které jsou základ pro komunikaci.

Přátelská hra



O co jde?

Přátelská hra je rytmický pohyb.

K čemu to slouží?

Zbavuje koně strachu z předmětů okolo něj. Posiluje důvěru. Učí koně rozeznávat rytmický pohyb od tlaku.

Jak hrát?



Napřed bychom se měli přesvědčit, že na sobě kůň nemá žádná "zakázaná" místa. Dotýkejte se koně a hlaďte ho po celém těle. Pokud si nejste jisti jeho reakcí, použijte mrkvovou hůlku, vaši "prodlouženou ruku". Tak zůstanete v bezpečné vzdálenosti i pokud se kůň bude z počátku bránit. Zakázaná místa eliminujete tím, že se budete dotýkat především k nim nejbližších míst, kde kůň dotyky ještě snese a občas, jakoby mimochodem se přiblížíte do zakázané zóny a ihned zase vrátíte zpátky. Později bude kůň snášet čím dál delší dotyk a brzy se tato problematická místa ztratí docela. Při hraní je nejdůležitější naše řeč těla - buďte uvolnění, usmívejte se, dívejte se mimo koně. Neměli by jste pro koně žádným způsobem představovat hrozbu. Všechno co děláte se odehrává v rytmu. V tom je pro koně jistota - ví jaký pohyb bude následovat. Nyní podobným způsobem pokračujte s vašimi pomůckami - vodítkem, ohlávkou, mrkvovou hůlkou... Začněte ve větší vzdálenosti, kůň se nebude cítit tolik ohrožený, jako kdyby jste se ho chtěli ihned dotknout. Koním, kteří hru neznají, musíme podat více informací, jaksi "vysvětlit pravidla". Proto je v pohybu zastavíme sami a i za toto je odměníme ukončením nepříjemné činnosti. Kůň brzy porozumí a začne "hrát sám za sebe". Pokud se koně můžete kdekoli dotknout a neprchá před předměty samotnými, můžete přidávat na intenzitě - zlehka koně plácat, mávat okolo něj apod. Důležité je nepodvádět - neplížit se okolo koně tak, abychom ho náhodou nevyrušili. Nebojte se koně uvést do pohybu. Pokud se dá kůň do pohybu, pokračujeme dál ve hraní. Ve chvíli, kdy se kůň zastaví, přestáváme hrát. Je důležité klást na koně přiměřené nároky a požadavky dávkovat postupně. Někteří koně mají navíc strach z nějakého určitého předmětu - igelitové plachty, plastové lahve, bičíku... Naší nejdůležitější zbraní je zde trpělivost. POZOR! Pokud kůň sice před rytmickým pohybem neutíká, ale zato se tlačí na vás, není chybou nedostatek důvěry, ale respektu! Základem úspěchu je nestavět na "kousku" s určitým předmětem, ale na principu. Princip je univerzální pravidlo, platí za všech okolností. Nezáleží na tom, jestli držíte mrkvovou hůlku, sedlo, igelitovou plachtu, nebo koště. Principům koně rozumí a věří jim. Když je jednou pochopí, budou se jimi řídit za všech situací.

KSim:

Dalším způsobem přátelské hry je mávání hůlkou, švihání. Učí koně zvládat krizové situace, např. na vyjížďkách. S máváním přestaneme až tehdy, když nám kůň věnuje celou svou pozornost (obě uši a oči) a stojí klidně a uvolněně. Nesmíme přestat dokud kouká jinam, nesoustředí se na nás a není klidný. Pochvala pro koně pak je, že ustoupíme z jeho zóny. Důležité je v tomto cvičení přestat mávat vždy, když se kůn zastaví. Jde o to koně ujistit, že on je ten, kdo může tuto nepříjemnou věc ovládat. Tzn. vždy když mávám hůlkou kolem koně a on se děsí - hýbe se - nepřestanu mávat. Když se kůn zastaví třeba jen na moment já okamžitě musím přestat s hůlkou mávat (nebo přestat šustit s pytlíkem to je jedno) Kůn musí žít v dojmu: "aha když zůstanu stát, zbavím se toho strašného mávání, šustění, švihání". Ale když se budu hýbat bude mě tento pohyb a zvuk pořád otravovat. Takto kůn pochopí, co se od něj žádá. A já si časem u koně získám více důvěry takže on mi nakonec dovolí dobu švihání a mávání prodlužovat aniž by se kůn hnul. Opět ale musím být schopna dodržovat důslednost a spravedlnost. Takže vždy musím dodržet "pravidla naší domluvy s koněm" v tomto případě opravdu přestat mávat vždy když se kůn zastaví a odměnit ho klidem. Nikdy nesmím koně nepříjemně, silně švihnout u přátelské hry - tím by došlo k velké zradě z mé strany vůči koni. Pokud od něj žádám aby se nebál když kolem něj švihám a pak ho i třeba nedopatřením švihnu okamžitě ztrácím důvěru, kterou si budu znovu těžko získávat.

Nemá cenu hrát přátelskou hru s koněm který mě nerespektuje (válcuje mě, vstupuje mi do prostoru, aniž bych mu to dovolila ….) nevěnuje mi pozornost…


Příklad: kun je citlivý na uši. Důležitá věc na kterou bych v tomto případě neměla zapomenout je nutnost zapřemýšlet první, proč si kůn vlastně nechce nechat na ucho šáhnout. Možná je to proto že náš dotek koně lechtá. Proto by měl být dotek na ucho ne příliš jemný, ale taky ne příliš silný. Další příčinou může být také bolestivost ucha. Nebo prostě jen nedůvěra v dotek a právě v tomto případě pomocí přátelské hry můžeme koně na dotek na uších znecitlivět což je náš cíl. Princip v tomto případě spočívá v přiblížení se a oddálení. Takže je dobré vzít si na pomoc třeba hůlku a začít se přibližovat k uchu koně. Když se dostanu do míst kde se to koni nelíbí přejedu toto místo hůlkou rychle. Pak znovu začnu např. na krku, kde dotek kůn snáší v pohodě a blížím se hůlkou opět k uchu a ucho ( místo kde se to koni nelíbí) přejedu hůlkou rychle a pak se opět vrátím na krk koně a toto pořád opakuji v rytmu tak dlouho dokud kůn nedá najevo žádnou nelibost ( uhnutí hlavou, zvednutí hlavy, trhání sebou) Pokud si kůn nechá rychle přes ucho přejet aniž by dal najevo nesouhlas odměním ho tím že mu dám na chvíli pokoj a odstoupím od něj na chvíli. Pak můžu hru opakovat s cílem že pohyb na v místě ucha budu postupně zpomalovat až tak že budu schopna koni hůlku na uchu chvilinku nechat = dotek. Pak je už na mě jestli přejdu dále k jinému úkolu nebo budu na tomto problému pracovat do dokonalosti ale vhodné je odměnit koně za každou pozitivní věc právě tím že mu dám pokoj. Je dobré si tyto úkoli rozdělit i do několika dní nemusím hned velkého cíle dosáhnout v jeden den. Velkým cílem v tomto případě je to že se budu moci koně dotknout ucha rukou. Malé cíle díky kterým se můžu velkého cíle dopracovat můžu rozdělit do několika etap. V našem případě je malý cíl např. to, že mi kůn dovolí přejíždět hůlkou po jeho uchu pomaleji aniž by dal najevo nesouhlas. Dalším už vyšším cílem je to že mi dovolí dotek hůlky na uchu. ještšě vyšší cíl může být to že mi dovolí rychlí dotek mé ruky na své ucho. Až nakonec dojdu k cíli kdy budu držet jeho ucho ve své ruce a kůn se tomuto doteku nebude bránit..

Tuto hru hrajete opakovaně mezi ostatními hrami k uklidnění koně a udržení vyváženosti mezi dominancí a přátelstvím.





Dikobrazí hra



O co jde?

Dikobrazí hra je stálý tlak. Je důležitým základem pro práci ze hřbetu - všechny pomůcky jezdce jsou stálým tlakem.

K čemu to slouží?

Učí koně ustupovat stálému tlaku, nebo jej následovat. Odstraňuje opoziční reflex. Ten jistě každý znáte-strčíte do koně a místo aby uhnul, natlačí se na vás. Je to pro koně přirozený reflex.

Jak hrát?



Při dikobrazí hře přijde na řadu správné fázování tlaku. Základní fáze jsou čtyři: srst, kůže, maso, kost. Jednotlivé fáze by měly po sobě následovat asi po čtyřech vteřinách. Až zvládneme suveréně fázování tlaku, tak aby jste o něm nemuseli neustále přemýšlet, mohou fáze následovat i rychleji. Ovšem než získáte jakousi rutinu je vhodné tento interval dodržet. Tlak by měl začínat vždy velice slabě a postupně zísávat na intenzitě. Pokud bychom na koně začali tlačit hned velkou silou projevil by se opoziční reflex: kůň by se opřel proti tlaku. Tlak používáme úsporně - vždycky bychom měli mít v záloze nějakou další,vyšší fázi tlaku. Ve chvíli, kdy se kůň pohne žádaným způsobem, tlak ihned povolíme - co nejrychleji, protože kůň si bude pamatovat co udělal, když tlak přestal. Příště to zkusí znova a postupně se bude snažit reagovat na co nejnižší fázi tlaku, která je mu méně nepohodlná. Pokud chceme, aby kůň pokračoval v pohybu dál, místo úplného povolení přejdeme zpět do první fáze. Zde opět platí, že méně je někdy více. Pro začátek je lepší jeden pěkný krok, než deset ne tak dobrých. Pokud koně budeme nutit stejné cvičení do nekonečna opakovat, začne přemýšlet co dělá špatně a bude to zkoušet napravit pro nás zcela nevhodným způsobem. Dikobrazí hra nám pro začátek pomůže koně zacouvat za nos a za prsa a ustoupit předkem nebo zadkem koně do strany. Při ustoupení zádí omezíme pohyb vpřed vodítkem, u ustoupení předkem si zpočátku můžeme pomoci přidržením za ohlávku, po případě necháváme koně vykročit ze zacouvání ( váha je přenesena na zadek).Toto by ovšem nemělo být stabilní - raději necháme koně na povoleném vodítku a v případě vykročení vpřed ho opravíme a opět je povolíme. Hraní prokládáme hraním přátelské hry, zvláště v místech, kde jsme před tím tlačili. Vrátíme tím získaný respekt do rovnováhy s důvěrou. Dikobrazí hra je velmi důležitá. Většina pokynů jezdce má charakter stálého tlaku, tedy dikobrazí hry. Pokud kůň ze země ovládne tento princip, cokoli ze hřbetu pro něj bude snáze pochopitelné.

Couvání za ocas je následování tlaku. Učí se tak, že máte nejdřív vodítko provlečené mezi nohama koně a nejdřív dáte hlasový povel, pokud je používáte, potom jemně zataháte za ocas, a postupně zvyšujete tlak až na zatáhnutí nebo klepání vodítkem na ohlávku a kůň couvne-za to okamžitě veškerý tlak povolíte a pochválíte koně.

Řídící hra



O co jde?

Řídící hra je rytmický tlak.

K čemu to slouží?

Učí koně rychlejším reakcím a ovládání na větší vzdálenost. Výrazně posiluje respekt.

Jak hrát?

Nyní dojde k zúročení vaší předchozí práce. Postavte se dál od koně a zaměřte se na tu část koně, kterou si přejete pohnout. Pro začátek doporučuji především záď - je to snadnější protože koně vlastně otáčíte k sobě a snadno vodítkem zamezíte pohybu vpřed. Zamračte se na vámi zvolenou část koně a ukažte na ni prstem. Pokud se kůň nepohne přidejte rytmický tlak vodítkem, nebo mrkvovou hůlkou. Na rozdíl od rytmického pohybu se tlak ke koni přibližuje a ve čtvrté fázi koně dožene a zasáhne. Spousta lidí je vyděšená z toho, že má svého milovaného čtvernožce uhodit, ale jen tak můžete zůstat ke koni spravedliví. Je stejnou chybou koně zasáhnout když už plní váš požadavek jako ho nezasáhnout když ho neplní. Stejně jako u dikobrazí hry zde kůň pochopí co po něm chcete a příště se vyší fázi tlaku snadno vyhne. Rytmický tlak nikdy nesměřuje na koně, ale vždy na místo, kde už kůň v tuto chvíli neměl být. Pokud se mu podaří včas ustoupit, není spravedlivé jej přesto uhodit! Říká se: "Buď tak jemný, jak je to možné a tak důsledný jak je to nutné." Zde je nutná i jakási zručnost v používání pomůcek - pokud si nemůžeme být jistí, kam pomůcka směřuje, můžeme si pokazit kus odvedené práce a v horším případě sebe nebo koně zranit. Nestyďte se za to, že si práci např. (obzvláště) s mrkvovou hůlkou vyzkoušíte nejprve na sucho. I tuto hru často prokládejte přátelskou hrou. Učte koně pomocí řeči těla kdy se jedná o rytmický pohyb a kdy o tlak. Koni by nemělo příliš záležet na tom, že máváte vodítkem okolo jeho zádi, ale proti tomu na tom, zda jej posíláte pryč či nikoli. Nelekejte se - pro koně, který se řečí těla dorozumíval celý život je to lehčí než pro nás. Tyto první tři hry jsou nejdůležitějším dorozumívacím prvkem mezi vámi a vaším koněm - nikdy vlastně nebudete s koněm dělat nic co by nespočívalo na těchto třech základních principech, ať už si to uvědomíte nebo ne. Ostatní hry jsou jejich jakousi nástavbou, rozvitím a kombinací.

Jo - jo hra



O co jde?

Běž dozadu - pojď dopředu.

K čemu to slouží?

Vyvažováním pohybu vpřed a pohybu vzad vyvažuje důvěru a respekt.

Jak hrát?



Postavte se proti koni a odešlete jej pozadu od sebe (jako v řídící hře, tj. zamračte se, ukažte na něj, rozkývejte zápěstí a postupně celé vodítko, přestaňte jakmile se pohne vzad). Na rozdíl od ní však zůstaňte stát na místě, nepostupujte spolu s ním. Až kůň odcouvá na konec vodítka, nebo tam, kam si přejete, změňte radikálně postavení těla. Usmějte se, podívejte k zemi, celkově se uvolněte a můžete se i mírně natočit bokem. Váš postoj "odesílací" se změnil ve "zvací". Nyní zvete koně k sobě. Pokud se k vám váhá vydat, pomozte si přitažením vodítka. Jde o dikobrazí hru, takže nezapomínejte na správné fázování a rychlé povolení v okamžiku první pozitivní reakce. Pokud se kůň zapírá do vodítka, udržujte napětí a vyčkávejte až to přehodnotí. Opět odměňte pozitivní reakci povolením. Při návratu do sebe nenechte koně šťouchat hlavou, tím by jste si připravovali problém, kdy kůň jednoho dne bude přes vás prostě pokračovat v cestě. Nevhodné chování ihned opravte. Snažte se vyrovnat rychlost, s jakou jde kůň od vás a k vám. Pokud se zdá vyrovnání dobré, zkoušejte čas od času opouštět svou pozici před koněm a pokuste se na stejném principu hrát i když stojíte vedle něj, popř. za ním. Postupujte směrem od předu do zadu. Koně obecně mnohem raději chodí dopředu, než dozadu. Zpočátku je toto mírněno tím, že před nimi stojíte vy. Ve chvíli, kdy se postavíte jinam, je třeba vyrovnávat znova. Nejvýrazněji se to projeví v pozici, kdy stojíte za koněm.



Kruhová hra





O co jde?

Neměň tempo. Neměň instrukce.

K čemu to slouží?

Učí koně samostatně plnit náš požadavek.

Jak hrát?



Práci na kruhu známe snad všichni z běžného provozu. Základ - cvičitel stojící na místě a kůň obcházející okolo - zůstává stejný, jinak zde však najdeme mnoho odlišností. Základem pro dobrou kruhovou hru je správné odeslání. Na začátku stojíme čelem proti koni. Podíváme se nehoru a do strany ve směru, kterým koně posíláme. Přidáme stejně (nahoru do strany) ruku držící vodítko a celou vrchní částí se za ní natočíme. Pokud tento impulz koni k vykročení nestačí, nebo je příliš váhavé, přidáme rytmický tlak mrkvovou hůlkou na úrovni přední nohy. Takto koně odešleme předkem do strany a zároveň dopředu. Ve chvíli, kdy kůň vykročí na kruh, povolíme vodítko na plnou délku a přestaneme na koně tlačit. Stojíme uvolněně na místě, na koně se nedíváme, nepopoháníme ho, ani mu jinak nevyhrožujeme. Pokud se kůň zastaví, nebo přejde do vyššího, či nižšího chodu, opravíme jej opětovným vysláním. Pokud chcete koně zastavit, odešlete jeho záď od sebe pomocí řídící hry. Kůň by měl zůstat stát tam, kde jste ho zastavili, ne se hned rozběhnout k vám pro pochvalu. V opačném případě budete mít problém při změnách směru.



Stranová hra



O co jde?

Pohyb koně do strany pomocí řídící, popř. dikobrazí hry.

K čemu to slouží?

Pomáhá nám s koněm lépe manipulovat v prostoru. Je základem práce na dvou stopách ze hřbetu.

Jak hrát?

Pro počáteční nácvik použijeme nějakou pevnou rovnou překážku, např. plot, nebo zeď stáje. Koně vyšleme kolmo proti ní, jako při kruhové hře. Když je kůň již kousek od překážky, vykročíme proti jeho boku a vybídneme jej k několika krokům stranou. Použijeme rytmický tlak a směrujeme jej střídavě na předek a zadek koně. Překážka nám pomáhá omezit pohyb koně vpřed. Většina koní se pokouší jít mnohem rychleji předkem, než zadkem. Tomu zabráníme tím, že zadek budeme odesílat více. Snažíme se zamezit přitahování hlavy koně zpět, pokud se však zcela obrací od nás, opravíme jej krátkým přitažením. V žádném případě koně nepřidržujeme za ohlávku, aby nám předkem neutíkal. Pokud kůň rozumí našim požadavkům, můžeme se vydat do volného prostoru. Bude to o něco těžší, protože přijdete o berličku v podobě zábrany pohybu vpřed. Nyní musíte tuto bariéru koni definovat, i když tu ve skutečnosti není. Vyberte si nějaký předmět k němuž se můžete pohybovat. Vaše linie je mezi vámi a předmětem. Když se při hraní bude kůň pokoušet linii narušit, opravte jej pomocí jo - jo hry. Zpočátku bývá jednodušší vytyčit si linii tak, aby se nalézala v nevelké vzdálenosti rovnoběžně s pevnou překážkou.



Prostorová hra



O co jde?

Překonat překážku a počkat na instrukce.

K čemu to slouží?

Zbavuje koně strachu ze stísněných prostor.

Jak hrát?

Stísněným místem může být pro koně takřka cokoli. Může být stísněno ze spodu ( plachta na zemi, prkený mostek, parkurová překážka, kaluž), ze stran (úzké chodby, průchody, branky), svrchu ( různé přístřešky, či budovy všeobecně), i ze všech stran (přepravník na koně). V přírodě by se kůň takovým místům obloukem vyhnul, protože je v nich málo prostoru pro útěk před nebezpečím, nebo je prostě namáhavější je překonávat než obcházet. Pokuduž mu nic jiného nezbývá, proběhne je co nejrychleji a co nejrychleji se od nich vzdálí. Na první pohled se prostorová hra podobá kruhové. Vybereme si nějaký přiměřeně stísněný prostor. Pro začátek to může být například prostor mezi námi a ohradou, nebo nízký skok. Vyšleme koně na kruh skrz stísněný prostor. Neměl by během průchodu zrychlovat a už vůbec ne z něj vybíhat. Po překonání jej zastavíme. Nyní jej můžeme poslat zpět opačným směrem, nebo chtít něco jiného. Právě v tomto je ta odlišnost od kruhové hry. Důležité je, aby si kůň uvědomil, že má počkat co bude dál. Např. kůň, který toto zvládne vám nebude hnát na skoky a půjde za nimi zastavit.

práce s koněm ve volnosti

30. ledna 2011 v 10:20


Nechci teď psát o napojení na kruhovce, následování apod. Práce ve volnosti je nejdůležitější. Pro vyjádření koně. Jenomže co další práce ve volnosti? Jít s koněm na procházku ve volnosti, chtít po něm ve volnosti cviky...většina koní se na vás vykašle. Pokud jej nemáte na vodítku, kdy ví, a to mi věřte, že jsou k vám vázáni, budou se věnovat důležitějším věcem.

V poslední době vídám, jak se všichni snaží něco si dokazovat..sobě nebo jiným. Mnohdy to nekončí dobře. Snažit se vyfotit fotky na koni vez ničeho jak cválá...dost nebezpečná záležitost. Ovšem pro někoho lákavá. Nic není jenom tak. K téhle práci ve volnosti vede dřina a dřina..na vodítku, možná s nákrčákem. Vysvětlit koni co po něm chceme je lepší na vodítku a v klidu než ho blbnout ve volnosti a ještě se divit, že nechápe.

Dodržovat všechna pravidla, být spravedlivý, rozumný, důvěryhodný...to je cesta k vítězství. Být v očích koně ten, komu svěří bez obav svůj život.

Sny se mají plnit.. stejně jako jsem si splnila svůj..jít ven s koněm na volno a dokázat tak jezdit. I tu vysněnou louku jsme přecválali :)
foto

zdroj:http://www.ranchtraplice.estranky.cz/  


univerzální návod?

30. ledna 2011 v 10:19

U koní neexistuje univerzální návod jak řešit problémy či koně učit. Je jenom cesta. Na kterou se vždy můžete dostat různými způsoby. Vždyť se na ni vždy napojují menší cestičky. Samotná však není přímá, ale má mnoho zákrutů a strmých míst, po kterých můžete uklouznout.

Pokud se zeptáte člověka na radu a ten vám řekne řešit se to má tak a jen tak, zamyslete se. Koně nemají univerzální ovladače, jako se dají koupit například k televizi. Každý je jiný, každý je osobnost. Co jednoho nerozhodí, na to může druhý reagovat bouřlivě. Jistě, existují podobní koně, podobné charaktery. Tam už můžete volit řešení, které třeba fungovalo u koně, který na tom byl stejně. A může to vyjít.

Osobně vždy když mám někomu poradit, tak říkám, že to co jsem dotyčnému poradila je možná blbost, protože toho koně neznám osobně, nikdy jsem ho neviděla, můžu si spoustu věcí pouze domyslet. (Pokud s koněm pracuji, je to ovšem něco jiného).

Pokud nefunguje jedno řešení, nevzdávejte to. Určitě do cíle vede nějaká ta boční cestička. Zkuste další a hlavně, za sebemenší pokroky koně chvalte. Vždy k němu vzhlížejte s úctou, jakou si to zvíře zaslouží.



foto


zdroj:http://www.ranchtraplice.estranky.cz/  



svoboda koně?

30. ledna 2011 v 10:17




Co si představíte pod pojmem svobodný kůň? Většina lidí má vidinu koně volně cválajícího po nekonečných pláních. Ano, to jsou skutečně svobodní koně. Koně,co mají ducha tak nespoutaného a divokého...mají tu svobodu, co člověk vždy obdivoval. A tiše záviděl a měl potřebu jim ji brát.

Ale svobodný kůň není jenom ten, který si žije volně. Pro mě je to ten, který umí říct svůj názor, má možnost volby a nikdo mu násilím nenutí své názory. Vždycky se o to u mých koní snažím. Dobře známe "to, co po koni chceme mu musíme co nejvíce ulehčit a co nechceme učinit o to těžší" má svůj význam. Nutí koně myslet a vybírat si cestu sám. Jistě, může si vybrat cestu odporu a kolikrát zvítězí, jelikož má větší výdrž než jeho člověk. To ale není jeho chyba.

Naučit se pracovat s tou malou svobodou koně je hodně důležité. Lidé reagují většinou tak, že pokud jim něco nejde, přidají další věci. Další vybavení, vyvazovací otěže, ostřejší udidlo... zkusili jste to někdy naopak? Zkusili jste dát koni o kousek svobody navíc? Možná by vás výsledek hodně překvapil. ..zkuste se nad tím prosím zamyslet.

Když si vzpomenu na koně, které jsem potkala a poslední dobou potkávám... když je vidím, tak ráda bych jim dokázala, že všichni lidé nejsou stejní... že má cenu žít a že život přináší i hezčí věci, než dosud zažili. Copak si může kůň spojovat člověka s něčím pozitivním, když jakýkoliv kontakt s ním je spojen s negativním zážitkem? Jsou to obyčejné věci, věci, které denně potřebujeme. Koně vyčistit, nasedlat, odvést do výběhu, nasednout, jezdit...cokoliv. Situace, které by neměly nic znamenat, situace, které by koni neměly nijak ubližovat se však stávají utrpením. když procházíte stáji a vidíte, jak někdo sedlá koně uvázaného na krátko, ten se vzpírá, kope, snaží se člověka jakkoliv zneškodnit...a ten člověk na koně jenom zařve, většinou ještě použije násilí, hodí na koně sedlo, dotáhne podbřišník a jde jezdit... Jak se tohle liší od toho, co je popsáno nahoře. Ti koně, s kterými je takhle zacházeno (a že jich není málo) mají v očích strach, zklamání, zradu..proč by je měl život těšit, když velkou část dne někde stojí, nudí se a čekají, co den přinese.. a bohužel se jim od člověka nedostane zase ničeho víc než nepochopení. Nikdy nemají možnost projevit svůj názor a pokud ano, jsou za něj trestáni. Když pak takové koně pustíte ve volnosti a konečně jim dovolíte názor říct, leckterý majitel se diví. Mnohdy se to dá čekat, ale u koně, který je hodný a taková zacházení tiše trpí, to čeká málokdo. Nejednou se však takový koníček ve volnosti změní v něco úplně jiného.

Jde o to, dát koni na výběr. Už jen to, že jej neuvážete na krátko při sedlání, ale vezmete jej na vodítko, přehodíte si jej přes ruku, dá vašemu koni větší pocit svobody. A co teprve, když jej sedláte ve volnosti! je to jako žádat jej o svolení a věřte, že on vám odpoví. To samé nasedání...jestliže vám koně někdo bude držet u hlavy a se mu přes veškerý jeho odpor vyškrábete na záda, moc na výběr zřejmě nemá. Kdežto pokud vás nechá nasednout sám, na volném vodítku, je to obrovský krok kupředu. Můžete budovat vzájemný vztah a důvěru nebo sklouznout k běžnému způsobu. A myslet si, že se vám koník za všech situací musí podrobit. Věřte však, že si koně tyhle křivdy pamatují. A někteří jsou schopní hodně dlouho čekat na odplatu a když konečně přijde příležitost, plně ji využijí.

Ty malé kousky svobody se však naskládají a vyjde vám kůň s vlastním názorem, v nejlepším případě stejným, jako je ten váš. Kůň, který je váš parťák, na kterého se můžete spolehnout. Ne někdo, s kým musíte neustále bojovat a sami víte, že vás ze srdce nenávidí..

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala,neměla jsem to v plánu..kdo jste se dostali až sem, máte můj dík, snad vám to k něčemu bude, i když možná jenom tak plácám. Zkuste se však zamyslet nad tím, jak to všechno vnímá váš kůň...

foto
zdroj:http://www.ranchtraplice.estranky.cz/  







pocit bezpečí

30. ledna 2011 v 10:14

Pocit bezpečí

U koně jako u loveného zvířete věcí nejpodstatnější. Ani tráva, ani pamlsky, ani přemlouvání nebude nikdy větší motivaci při práci. Jen málo lidí toho ovšem umí využít.
Vraťme se zpět na začátek. Na pláně v divočině nebo pouze do našeho výběhu u stáje.

Koně se spokojeně pasou, najednou se však ozve podivný zvuk. Zvednou hlavy, přestanou žvýkat a všichni se dívají směrem, odkud zvuk přicházel. Necítí se bezpečně. Všichni sledují reakci vůdčí kobyly, čekají jak zareaguje. Pokud by usoudila, že hrozí nebezpečí a rozhodla se k útěku, budou ji všichni následovat. Pokud skloní hlavu a začne se pást, ostatní ji opět napodobí.


Snažme se stát tou vůdčí kobylou. Tím, kdo bude určovat pravidla, bude pro koně důležitý a důvěryhodný. Vše souvisí se vším, což si člověk uvědomí většinou až později. Vše začíná v kruhové ohradě ve volnosti. Počátky důvěry a respektu. Dobrovolné rozhodnutí koně následovat vás a zůstat s vámi stát. Neodejít, nepást se...to vám prozradí, že se ve vaší přítomnosti cítí dobře.

Není žádný postupný návod jak si získat důvěru a respekt vašeho koně, s čímž souvisí i pocit bezpečí. Záleží na vašich reakcích ve vypjatých situacích, ale i když se mezi vámi a vašim koněm stane nějaký konflikt. Co můžu poradit je: vždy zachovávejte klid. Vždy. Ať se děje cokoliv, musíte být koni oporou. Občas se dostanu do situace, která není zrovna příjemná, musím přenést klid na koně pode mnou, koně za mnou a ještě druhého jezdce. Řeknu vám, není to nic jednoduchého.

Ztěžujte si práci a chtějte po sobě a svém koni víc. Práce v kruhovce s travnatým povrchem bude mít jiný efekt než na písčitém povrchu. Koně bude tráva neustále lákat. Bude však na vás, abyste mu ukázali, že jste důležitější. O to víc práci později oceníte.

Pokud se u vás kůň začne cítit bezpečně, máte z poloviny vyhráno. Je to pro něj vždy motivace číslo jedna. Vždy. Pokud tedy po koni místo přenesení klidu vyjedete a bezpečí u vás tratí, zaděláte si jenom na problémy. Koně budou vždy následovat spravedlivé a důvěryhodné vůdce. Kamkoliv.



foto

zdroj:http://www.ranchtraplice.estranky.cz/